Stupeň Strachu: :-(:-(:-(
DUCHY NIKDY NEVYVOLÁVEJ!
Se spolužákami jsme se jednou odpoledne v družině šíleně nudily.
Napadlo nás, že bychom mohly zkusit vyvolat ducha ředitelky naší školy, která zemřela před několika lety při autonehodě.Vlezly jsme se tedy do prázdné třídy a začaly vyvolávat.Nejdříve se nic nedělo,tak jsme řekly, že pokud je duch mezi nami,
ať schodí nástěnku ze zdi.Na poprvé se nám neozvala, na podruhé taky ne a na potřetí se nástěnka zřítila na zem! Dostaly jsme šílený strach, začaly křičet, kruh jsme bez odvolání rozpustily a utekly co najrychleji ven.Následujíci den přišla kámožka do školy celá seškrábaná na obličeji, druhá spožačka ořišla o hlas a třetí z nás pro změnu do školy nedorazila vůbec.Od té doby je pohřešovaná. Dodnes lituju, že jsme ducha nedokázaly odvolat,pořád se bojím, co provede mně.Jsme totiž na řadě...
Quak
Stupeň Strachu: :-(:-(:-(
OBĚŠENCI UPROSTŘED
TEMNÉHO LESA
Jako každé leto jsme i letos vyrazila na tábor, na který se vždy těším.Tentokrát jsem se ale s holkami bály, protože měla probíhat velká noční táborová hra v lese, kde byli údajně nalezení tři oběšení muži.Starši kluci si z nás dělali legraci, že jsme strašpytlové, ale nám se ta hra už od začátku nezdála.Když nastal osudný večer a
mělo se vyrážet na pochod lesem uprostřed noci, dodávaly jsme si s kámožkou vzájemně odvahu a vyrazily společně.Postupně jsme na nýtinu uprostřed lesa, kam nás zavedlo mále červené světlo.Když jsme ke světlu dorazily,přímo před námi se obvěvil obrovský strom a na třech větvich viseli tři oběšencí muži s úplně modrými obličeji a vyvalenýma očima.Nevydaly jsme s kámoškou ani hlásku, jen jsme strachy zacouvaly zpět do lesa a zdrhaly, jak nejrychlejí jsme mohly.Když jsme to všem vyprávěly připravené nebylo a ať si nevymýšlíme,že to nikdo kromě nás dvou nespatřil... Jenže my to skutečně viděly!
Josefka
SILNICE SMRTI
S kamarádkou jsme se rozhodly vydat se na menší výlet do vedlejší vesnice.Šly jsme po silnici.Nikdo za námi na cestě nejel, tak jsme se po celé silnici krásně roztáhly askoro celou cestu jsme nahlas zpívaly, takže jsme si v zápalu našich srandiček nevšimly, jak rychle se setmělo.Pokračovaly jsme dál,když vtom nám přeběhl jakýsi temný stín přes cestu.Na chvilku jsme se zastavily, ale když se nic nedělo,šly jsme dál. To,co přišlovzápětí,mě vyděsilo mnohem víc.Najednou se zvedl hrozný vítr a na cestě se objevila nějaká postava v černé kápi,přes kterou jí nebylo vidět do obličeje, a začala se k nám s hrozivou rychlostí blížit. Když už byla těsně u nás,kápě jí sjela z hlavy a před nami stála kostra skrz naskrz prožrana červy.Obě jsme nevydaly ani hlásku a strachy a hrůzou jsme omdlely.Probraly nás až kolemjedoucí řidič,který nás odvezl domů.Cestou jsme mu s hrůzou vyprávěly,co jsme viděly, ale k našemu překvapení to s ním ani nehnulo.Naopak nám řekl, že nejsme první,kdo mu to vypráví.Na té silnici,kde jsme děsivý přízrak viděly, prý před několika lety porazilo auto kluka, co šel zrovna ze školy, a on touhle formou varuje všechny chodce, kteří si nedávají pozor.Od té doby jsme ani jednou nesešly z chodníku mimo přechod.Takovou hrůzu nechceme zažít.
kiki Stupeň Strachu: :-(:-(:-(
HRŮZOSTRAŠNÝ ODRAZ
Jednou jsme byla sama doma a divala se na televizi.Jeden záběr byl tak tmavý, že jsem se viděla v odraze, jsk sedím na gauči.Se zájmem jsem se pozorovala , dokonce jsem mávla rukou.Náhle můj jsem uviděla další postavu!Doslova jsem zkameněla hrůzou!Uviděla jsem asi osmliteho chlapce, s kudrnatými vlasy a velkými brýlemi.Byl to mžik, a když jsem se užasle podívala vedle sebe,nikdo tam nebyl! Hrozně jsem se bála!Televize jsem nachapala zapnutou a běžela do postele.Schovala jsem se pod peřinu a snažila se co nejrychleji usnout.Ráno jsem byla klidnější,říkala jsem se, že se mi něco zdálo.Večer jsem s mamkou prohlížela staré fotografie, a náhle jsem se roztřásla! Na jednom snímku byl chlapec , kterého jsem večer viděla!Dozvěděla jsem se že bydlel ve stejnémdomě jako my a před mnoha lety byl zavražděn! Mamka se kamarádila s jeho rodiči.Když jsem jí říkala, že jsem ho den předtim spatřila,samozřejmě mi předtím spatřila,samozdřejmě mi nevěřila.Ale já vím , že to byl určitě on.Nechtěl mi tím něco říct? .
Jana Stupeň Strachu :-(:-(
DĚSEVÉ ZJEVENÍ Stupeň Strachu :-(:-(
Byl to den jako každý jiný.S holkami jsme měli sraz v parku a chystali se jít do školy. Kámožky dorazily a začalo se domlouvat, co budeme dělat po škole.Nenapadlo nás nic jiného, než vyvolávat duchy.po vyučováni jsme letěly do krámu pro svíčky a šly ke kamarádce do sklepa.Chytly jsme se za ruce a já začala s vyvolávaním.Soustředily jsme se a zavřely oči.Když jsme mrkla na holky, abych viděla,jestli nekoukají,všimla jsem si jejich zděšeného výrazu.Celé bledé sledovaly zeď za mnou .Nedalo mi to a zvědavě jsem se otočila .Byl tam obrys nějaké postavy ! Nejprve jsem si myslela, že je to jenom odraz,ale najednou se to pohnulo! Všechny jsme se strašně lekly a utíkaly prič .
Od té doby už žádne duchy nevyvolávame!
Veroníka.
VOLANÍ DO JINÉHO SVĚTA. Stupeň Strachu :-(:-(
Jak mám jenom tenhle matematický úkol vyřešit?Zoufale jsem volala
svojí kámožce - Sára je totiž absolutní přeborníce v matice.Po druhém
zazvonění krátce cvaklo ve spojení a nějaký hlas se ozval : ,,Halo? Tady je Tomáš Šnajdr.Kdo je to ?'' Ach můj bože! Byla jsem naprosto v šoku,klepaly se mi ruce a nedokázala jsem ani udržet sluchátko v ruce.
Tomáš Šnajdr! To byl přece Sařin otec......Ale ten před čtyřmi měsíci umřel.,,Halo?'',ozval se znovu te podivný hlas, který zněl opravdu jako hlas jejího otce. Ze samé paniky jsem neodpoveděla a byla jsem jako
oněmnělá.najednou bylo spojení přerušeno.Neuvěřitelné! Ale jednou je jisté: určitě nebudu v nejbližší době Sáře volat. Mám přiliš velký strach, že by k telefonu mohl přijít zase někdo mrtvý...
SOFIE ( 13let)
MYSTERIOZNÍ NEHODA
Moje sestra Markéta lela domů z jedné narozeninové oslavy.Najednou uviděla na ulici ležet nějakou ženu v bezvdomí.Vyskočila vystrašeně z auta a běžela k ní......... . Naštěstí se ukázalo, že to byla jenom figurína z výlohy - zřejmě to byl nějaký hloupí vtip dětí od sousedů........ . Když byla zpátky v autě, zaslechla Markéta podivný výkřik.Sice nic dalšího neslyšela , ale přesto byla vyděšená a jela co nejrychleji domů. Když tam dorazila, podívala se šokovaně do zrcadla : její snhobilé šaty byly všude potřísněné krví . Jak je to možné ? Mělo to snad něco společného s tím podivným výkřikem, který slyšela v autě ? Šla do auta . To, co tam objevila , si bude pamatovat po celý život : na místě spolujezdce ležela useknutá zakrvácená ruka. Ale byla to přece jen figurína nebo snad přece jenom ne ?
ANNA ( 11 )
Studna
Byla jednou jedna holčička a ta žila v domě,před kterým stála studna.Na té studně byl čínský nápis a ta malá holčička pořád vyzvídala od babičky co ten nápis znamená.Ale ta ji jen pořád říkala,že se to dozví až jí bude osmnáct.A opravdu.V den,kdy děvče oslavilo své osmnácté narozeniny,nápis se přeložil s čínštiny do češtiny a stálo na něm:,,Kdo se omyje vodou ve studni před půlnocí,splní se mu každé přání.Kdo se však omyje po půlnoci,stihne ho zlá kletba."Děvče se podívalo na hodinky.Zbývaly dvě minuty do půlnoci.Tak se tedy dívka rychle omyla a šla spát.Když se ale ráno podívala na hodinky,zbývaly dvě minuty do dvanácti.Dívka zjistila,že se jí hodinky zastavily.Zděsila se,ale nic se jí nestalo,tak jakápak kletba.Ale když si šla vyčistit zuby,všechna voda se změnila v krev.Vypadala tak a chutnala tak.Šla ale dolů napít se.Ale voda ve skleničce se opět změnila v krev.Ale to viděla jen ona,že je to krev.Ostatní pili vodu obyčejně a nijak jiná jim nepřipadala.A tak vůbec nepila a nedotýkala se vody a nikomu neřekla proč.Přece nebude pít krev..!A tak nakonec skončila na kapačkách.Voda v kapačkách byla ta jediná,co se jí neproměnila před očima v krev.Přesně za rok na její narozeniny se čínský nápis opět změnil v český.Ale ona se příliš bála,než aby se vodou opláchla.Mohlo by se stát něco horšího.Pak ale vešla do domu a pustila si vodu z kohoutku.Kouzlo pominulo,voda byla opět vodou.Dívka z tohoh byla tak šťastná,že si vytrhla trubici na kapačku z ruky.A tak jí nebylo nic platné,že kouzlo pominulo,protože vykrvác .
Veronika.T. ( 11)
TEMNÝ STÍN
Jednou kdysi dávno v roce 2008 jsem jela na tábor, a natom táboře se děli divný věci moc divný věci , teť to přemitnu na konec jakoby tábora a ten příbeh jednou večer byly holky v chatkách a byla tak střední bouřka a pak holky jeli domů a všechny holky byli teda spali na hoře a já jediná dole a ten den a večer byla bouřka že jsme nesměli ven bylo to hrozné pak se vypl prout a já jediná jak jsme spala dole tak jsem viděla divný stín a přibližovalse a ty obrazi pošrkrabaného obličeje v oknách horzné moc, a odtej doby co bylo ráno před odjezdem nám jedna vedoucí řekla aby jsme to naní neřekli že by měla problemi a tak jsme jí to slíbili a my teda jsme to slíbili a odte dobi radši nejezdím moc na tabory ale hlavně na tam ten .
( Připravuje se Vanek v pokoji )
